Nebojte se, člověk vydrží jako kůň!
Co všechno vydržíte? Jako kůň nebo i víc? Zůstáváte v situacích, ze kterých by slabší povahy už dávno utekly a hledáte (ušlechtilé) důvody, proč v nich i nadále zůstat?
Nebojte se, člověk vydrží jako kůň!
Před mnoha lety jsem několik měsíců pracovala jako zdravotní sestra v jedné nejmenované fakultní nemocnici. Úvodní větu mi neřekla má babička (jak by se někdo mohl domnívat podle předchozího příspěvku o negativních vzorcích převlečených za pozitivní hodnoty), ale použil ji při vizitě lékař, který reagoval na pacientovu prosbu ohledně tišení bolesti a jeho konstatování, že "už to nevydrží". Nevím, zda se dotyčnému pacientovi již po těch letech podařilo zapomenout na jeho nemocniční zážitek, ale já si občas na tuto větu vzpomenu. A říkám si, kolikrát se sami k sobě chováme jako tento lékař.
Zůstáváme v situacích, které nás stojí obrovskou energii jen proto, abychom je takzvaně "vydrželi". Velmi často nám tyto situace nic dobrého nepřináší, zato v nás vzbuzují negativní pocity, úzkost, nepohodu, cítíme se nešťastní. Každý si může dosadit typ situace, kterou sám zažil. Vztah, práci, studium, bydlení nebo třeba přecházení nemoci.
Co nás vede "vydržet " to, co k vydržení není? Důvody mohou být různé. Nejčastěji si myslíme, že bychom vydržet prostě měli. Že to svědčí o naší kvalitě a síle. Kdysi nás naučili, že se nemáme vzdávat a odcházet z boje, protože to svědčí o naší slabosti. Brát ohled na sebe zase svědčí o sobectví a naše hodnota se v očích blízkých, učitelů, později nadřízených měřila optikou podaného výkonu. Tuto optiku jsme převzali a nedovolíme si "selhat" .
Někdy také prostě nevěříme, že by pro nás mohlo někde být nachystané něco lepšího. Lepší práce, lepší partner, lepší podmínky. Vydržíme, protože nám přece nic jiného nezbývá a nevidíme z naší situace cestu ven.
A konečně jedním z velmi pádných důvodů, proč něco vydržet, je pocit povinnosti vůči ostatním. Vůči našim dětem, aby nepřišli o kompletní rodinu. Vůči našim rodičům, aby nebyli na stará kolena sami. Vůči kolegům, přece je v tom přetížení nenecháme samotné. A tak dále.
Pokud se v životní situaci mých klientů objeví nutnost "něco vydržet", pídím se po jejich důvodech. Většinou odhalíme vysoké nároky na sebe sama a perfekcionismus, které začaly v dětství u postoje rodičů. Často také najdeme nízké sebevědomí a sebeúctu, proto si klienti nedokáží představit, že by byli schopni zásadně změnit svoji situaci. A stejně často se ozývají intenzivní pocity viny, které mají většinou kořeny v hlubokém dětství a citové manipulaci či citovém zneužívání ze strany rodičů.
Na sezeních pracujeme na sebelásce a sebepřijetí, ujišťujeme se, že je v pořádku ukončit situace, které nám škodí a vracíme pocity viny tam, kam patří. Povzbuzujeme vnitřní sílu ovlivňovat vlastní život a vyzdvihujeme potenciál a talenty klientů, aby věděli, o co se mohou sami u sebe opřít a z čeho čerpat.
Člověk totiž není kůň a navíc žádná živá bytost nezvládne dlouhodobě bez následků těžké přetížení nebo intenzivní stres. Toho, kdo je zvyklý vydržet cokoliv, většinou jednoho dne upozorní psychosomatické potíže na to, co tak dlouho neviděl a nevnímal. Takže se váha toho, co je třeba unést, opět zvyšuje.
Tak, a já vám na závěr děkuji, že jste vydrželi přečíst můj článek až sem a doufám, že vás inspiroval. Mějte se krásně, Daniela